26. festiválek Jsem spokojenej

31. března od 20.00 proběhne další půlročník festiválku pantomimy, pohybu, improvizace a mluvy, tentokrát na téma Život brouka.

Kromě dramaturgického omezení na "život brouka" je tu i omezení časové - žádný výstup nesmí trvat déle než 9 minut a 31 vteřin.

Své schopnosti předvedou např. Squadra Sua, Michal Nedvěd, Miřenka Čechová a Josef Polášek.

31. března od 20.00

Kino Aero
Biskupcova 31
Praha 3

www.kinoaero.cz

Jezinky bezinky

Joseph Kesselring: Jezinky bezinky
Režie: Ladislav Vymětal

Jedna z nejslavnějších detektivních komedií světové dramatiky se odehrává v pohodlném domě, z jehož stěn dýchá spíš atmosféra viktoriánské Anglie, než newyorský Brooklyn padesátých let. Dvě staré elegantní dámy, sestry Brewsterovy, příjemné a pohostinné slečny, zvou starší pány na bezinkové víno. V této rajské pohodě se však dějí věci nadmíru podezřelé... Jezinky bezinky se u nás hrají díky Janu Werichovi, který hru viděl na Broadwayi a rozhodl se ji uvést na české jeviště, protože prý se málokdy nasmál jako tehdy. V jeho úpravě měla premiéru v Divadle ABC roku 1958 v režii Jána Roháče s Elenou Hálkovou, Otylií Beníškovou (později alternovanou Natašou Gollovou)
a Miroslavem Horníčkem v hlavních rolích.


Divadlo ABC
Vodičkova 28
110 00 Praha 1

www.mestskadivadlaprazska.cz

punctum

Punctum

Futura, 28.2. - 6.5.2007

Vystavující umělci: Jesper Alvaer, Zbyněk Baladrán, Daniela Baráčková, Ondřej Brody a Kristofer Paetau, Milena Dopitová, Konstantinos-Antonios Goutos, Alena Kotzmannová, Radim Labuda, Ján Mančuška a Jonas Dahlberg, Michal Pěchouček, Pavla Sceranková, Sláva Sobotovičová, Ivan Svoboda, Jan Šerých, Mark Ther, Martin
Kurátor: Václav Magid

… punctum je také bodnutí, malá trhlina, malá skvrna, malý řez - a znamená též hod kostkou.Punctum nějakého snímku, toť ona náhoda, která mne v něm zasahuje (zasazuje mi rány, probodává mne).

Roland Barthes, Světlá komora.

Tato výstava je reprezentativní přehlídkou současného českého umění pohyblivých obrazů, která si ovšem nečiní nárok na objektivitu. Při zrodu koncepce jsem postupně opouštěl počáteční snahu o přehled, který by pokryl všechny výrazné podoby práce s videem. Naopak jsem přikládal stále větší váhu svému osobnímu přesvědčení o kvalitách jednotlivých děl a o jejich potenciálu utvořit zajimavý celek.

O upřednostnění té či oné práce nakonec vždy rozhodoval pocit, že mě v ní poutá jakýsi bod, detail, jenž je tu jakoby navíc. Něco, co se nepodílí na identitě díla, kterou by bylo možné vymezit kategoriemi média, žánru, tématu, tendence, kontextu apod., co však právě touto svou bezdůvodností činí z díla něco zvláštního.

Odvolávat se na Barthesovo užití výrazu „punctum" při formulování koncepce výstavy poskytuje značnou volnost, zároveň to ale vede k jistému rozporu. Není žádné pravidlo, které by zaručilo, že divák bude v daném díle vnímat „punctum". Připadá mi však, že právě toto paradoxní úsilí tvoří jeden ze zajímavých aspektů současného konceptuálního přístupu - realizace předem daného schématu, při níž vzniká dodatečná hodnota, jež se vůči tomuto schématu jeví jako bezvýznamná; záměrné nastavování podmínek pro to, aby došlo ke zkratu; přivolávání náhody. Tento druh uvažování výstava chce zdůraznit.

Oslovení jsou umělci pohybující se na aktuální pražské scéně, kteří reprezentují konceptuální přístup k videu. Přitom z valné části se tito autoři nepokládají výlučně za „videoartisty" a video používají jako jeden z řady prostředků. U vystavených prací převládají hraniční projevy mezi stylizovaným videem, dokumentárním záznamem skutečnosti, performancí a instalací. Expozice je členěna podle volného tématického klíče. Tyto ohledy tvoří jakousi minimální stavební kostru přehlídky. Domnívám se však, že zajímavější než stavba sama jsou trhliny v jejich stěnách.

Futura
Holečkova 49
150 00 Praha 5

www.futuraprojekt.cz
Otevřeno středa až neděle od 11 do 18 hodin

Alena Kučerová

Alena Kučerová: Přehled (grafika - plechy - objekty)
Dům u kamenného zvonu, 28. 02. 2007 - 29. 04. 2007

Alena Kučerová (*1935), klasička české grafiky, patří zároveň k nejvýraznějším osobnostem českého umění. Stála u zrodu jedné z poloh moderní české grafiky a svým specifickým výtvarným přístupem ji obohatila v šedesátých letech o zcela nový originální výraz. Osobitě zasáhla také do problematiky objektu; současná tvorba je syntézou, sumarizující názorové spektrum jejího díla i zcela původní technické postupy. V podobě materiálových reliéfních desek ji novým způsobem zhodnocuje.

Reprezentativní kolekce představuje stěžejní práce Aleny Kučerové ze všech období tvorby a v širokém záběru od konce padesátých let, spojených s okruhem skupiny UB 12, až do současnosti, kdy dosavadní grafickou tvorbu nahradily prostorové objekty. Nad snahu ukázat tuto tvorbu v úplnosti ale klademe záměr poukázat na koncepční velkorysost a originalitu každého díla. Jedenáct tematických kapitol výstavy přesvědčivě dokládá experimentální podstatu výtvarných postupů autorky. Její tvorba přitom vzniká z ryze osobních důvodů; spojuje ji reflexe běžné lidské reality a důvěra v elementární hodnoty lidského života.
Alena Kučerová konfrontuje intimitu obsaženou ve figurativních, krajinářských i abstraktních tématech s geometrickou sítí či specifickým ornamentem. Právě v důsledku tohoto koncepčního postoje získávají její práce pozoruhodnou obsahovou ambivalenci, napětí a vnitřní dynamiku.

Výstavu připravily Marie Klimešová, autorka nedávno vydané monografie (Galerie Pecka, 2005), a Hana Larvová, která je autorkou první retrospektivy Aleny Kučerové (GHMP, 1990).


Dům u kamenného zvonu
Staroměstské náměstí 13
110 00 Praha 1

www.ghmp.cz
otevřeno denně kromě pondělí

Chlupatice v tanci slunce

Alena Kupčíková: Chlupatice v tanci slunce
České muzeum výtvarných umění
21. 2. - 25. 3. 2007

Alena Kupčíková, jejíž tvorba je spojována s novými médii a má výrazně konceptuální rysy je absolventkou Školy monumentální tvorby sochaře prof. Aleše Veselého na pražské Akademii.

Je nepřehlédnutelné s jakou vervou, energií a jistotou, která nepramení v naučené zručnosti, ale v nevyhnutelnosti zadržet vizi Alena Kupčíková kreslí, jak při tom cítí barvu a využívá jejich kvalit. V kresbě sleduje tok svých myšlenek, vizualizuje proces koncipování projektu. Je tedy zřejmé, že tu nejde o postup, který má být završen vznikem díla - kresby. A to je osud nejen kreseb k projektu Tanec slunce, který je součástí autorčiny presentace v Českém muzeu výtvarných umění v Praze.

Tvorba Aleny Kupčíkové spojuje ryze obrazný talent se silnou citlivostí pro prostor lidského pobytu, jehož prožitek je prostředkován všemi smysly a se schopností i potřebou uspořádávat, zřetelně koncipovat a artikulovat i za pomoci soudobých médií podobu vlastního, osobního rozumění světu. I zvuk, tón, jakési šumění kosmu hraje v jejích projektech velmi významnou roli. Nelze popřít, že zřejmě dosud nejvíce se o autorčině tvorbě hovořilo v souvislosti s její účastí na výstavě Mladý maso (2002) v Praze. Ženský akt, tento námět běžný v evropském umění přinejmenším od renesance, o antice nemluvě, vzbudil v Praze tehdy hodně pozornosti. Nejen, že pozice aktu byla provokativnější než návyk připouštěl, ale kresba, jejíž linie byly vedeny jistě, ba suverénně, nebyla kresbou tužkou či perem, ale intimními chloupky zpodobené ženy.

Ačkoliv vystavená Mobilní galerie (2003) obsahující sérii těchto aktů upozorňuje na vážnou otázku sebenahlížení ženy v tak prudce se proměňující sociální situaci, na nutnost vyrovnávání se s vlastní tělesností, na hledání vlastní identity, o čemž svědčí doprovodná vyjádření žen audiovizuálně zaznamenaná, zdá se, že do ní autorka vložila i značnou dávku sarkasmu nesměřovaného ovšem vůči ženě, ale spíše vůči stále chabé schopnosti společnosti vystoupit ze zaběhaných, pohodlných věkovitých klišé.

České muzeum výtvarných umění
Husova ul. 19-21
110 00 Praha 1

www.cmvu.cz
Otevřeno denně kromě pondělí

Nová budova Národní knihovny

První místo v soutěži na architektonický návrh nové budovy Národní knihovny získal Jan Kaplicky a jeho ateliéru FUTURE SYSTEM. Sympatická je výše odměny 160.000 Euro.

Sám Kaplický dal budově název "Oko nad městem". Stavba připomíná velkou kapku, která právě dopadla na Letenskou pláň.

Celkem si nová knihovna vyžádá přes dvě miliardy korun.

Robert Walser - Pomocník

Román osamělých postav, jak by se dala jedna jeho vrstva charakterizovat, je Walserovým prvním vydaným. Předobrazem se stal jeho pobyt u vynálezce Dublera, pohodlně a marnotratně usazeného ve velké vile ve Wädenswilu na břehu Curyšského jezera. Nedostával zde plat, ale hojnost jídla, pití a kuřiva mazala potřebu hotových peněz. Pokusy o vynálezcův obchodní úspěch skončí konkurzem.

Hlavní hrdina, zaměstnanec Josef Marti, nemá jako pozdější Jakob von Gunten pevněji vyhraněné názory. Myšlení je u něj reakcí a ne zdrojem a spíše se zabývá fyzickým pohybem, nejraději chůzí. Je poutníkem, kterého si vynálezce vybral ve zprotředkovatelně práce a který po čase opět odejde, protože, jak říká paní Toblerová:"Když se vám zamane a dovolí vám to těch několik málo závazků, které vás příliš nezatěžují, vydáte se na cestu a když si myslíte, že to půjde, tak si někde najdete pevný bod a místo k odpočinku a kdo a co by vám v tom mohlo a chtělo bránit?"

Velkým kladem tohoto prvního českého vydání je doslov Radovana Charváta a velmi silný papír, který dělá knihu zajímavou i hmatově.

Robert Walser: Pomocník, Opus, 2006. První české vydání.

www.opus.medilek.net