Alena Kupčíková: Chlupatice v tanci slunceČeské muzeum výtvarných umění
21. 2. - 25. 3. 2007
Alena Kupčíková, jejíž tvorba je spojována s novými médii a má výrazně konceptuální rysy je absolventkou Školy monumentální tvorby sochaře prof. Aleše Veselého na pražské Akademii.
Je nepřehlédnutelné s jakou vervou, energií a jistotou, která nepramení v naučené zručnosti, ale v nevyhnutelnosti zadržet vizi Alena Kupčíková kreslí, jak při tom cítí barvu a využívá jejich kvalit. V kresbě sleduje tok svých myšlenek, vizualizuje proces koncipování projektu. Je tedy zřejmé, že tu nejde o postup, který má být završen vznikem díla - kresby. A to je osud nejen kreseb k projektu Tanec slunce, který je součástí autorčiny presentace v Českém muzeu výtvarných umění v Praze.
Tvorba Aleny Kupčíkové spojuje ryze obrazný talent se silnou citlivostí pro prostor lidského pobytu, jehož prožitek je prostředkován všemi smysly a se schopností i potřebou uspořádávat, zřetelně koncipovat a artikulovat i za pomoci soudobých médií podobu vlastního, osobního rozumění světu. I zvuk, tón, jakési šumění kosmu hraje v jejích projektech velmi významnou roli. Nelze popřít, že zřejmě dosud nejvíce se o autorčině tvorbě hovořilo v souvislosti s její účastí na výstavě Mladý maso (2002) v Praze. Ženský akt, tento námět běžný v evropském umění přinejmenším od renesance, o antice nemluvě, vzbudil v Praze tehdy hodně pozornosti. Nejen, že pozice aktu byla provokativnější než návyk připouštěl, ale kresba, jejíž linie byly vedeny jistě, ba suverénně, nebyla kresbou tužkou či perem, ale intimními chloupky zpodobené ženy.
Ačkoliv vystavená Mobilní galerie (2003) obsahující sérii těchto aktů upozorňuje na vážnou otázku sebenahlížení ženy v tak prudce se proměňující sociální situaci, na nutnost vyrovnávání se s vlastní tělesností, na hledání vlastní identity, o čemž svědčí doprovodná vyjádření žen audiovizuálně zaznamenaná, zdá se, že do ní autorka vložila i značnou dávku sarkasmu nesměřovaného ovšem vůči ženě, ale spíše vůči stále chabé schopnosti společnosti vystoupit ze zaběhaných, pohodlných věkovitých klišé.
Žádné komentáře:
Okomentovat