Wisit Sasanatieng: Občan Pes
Ernast Jandl: HumanistiDivadlo Komedie
Jungmannova 1
110 00 Praha 1
Joseph Kesselring: Jezinky bezinky
PunctumVystavující umělci: Jesper Alvaer, Zbyněk Baladrán, Daniela Baráčková, Ondřej Brody a Kristofer Paetau, Milena Dopitová, Konstantinos-Antonios Goutos, Alena Kotzmannová, Radim Labuda, Ján Mančuška a Jonas Dahlberg, Michal Pěchouček, Pavla Sceranková, Sláva Sobotovičová, Ivan Svoboda, Jan Šerých, Mark Ther, Martin
Kurátor: Václav Magid
… punctum je také bodnutí, malá trhlina, malá skvrna, malý řez - a znamená též hod kostkou.Punctum nějakého snímku, toť ona náhoda, která mne v něm zasahuje (zasazuje mi rány, probodává mne).
Roland Barthes, Světlá komora.
Tato výstava je reprezentativní přehlídkou současného českého umění pohyblivých obrazů, která si ovšem nečiní nárok na objektivitu. Při zrodu koncepce jsem postupně opouštěl počáteční snahu o přehled, který by pokryl všechny výrazné podoby práce s videem. Naopak jsem přikládal stále větší váhu svému osobnímu přesvědčení o kvalitách jednotlivých děl a o jejich potenciálu utvořit zajimavý celek.
O upřednostnění té či oné práce nakonec vždy rozhodoval pocit, že mě v ní poutá jakýsi bod, detail, jenž je tu jakoby navíc. Něco, co se nepodílí na identitě díla, kterou by bylo možné vymezit kategoriemi média, žánru, tématu, tendence, kontextu apod., co však právě touto svou bezdůvodností činí z díla něco zvláštního.
Odvolávat se na Barthesovo užití výrazu „punctum" při formulování koncepce výstavy poskytuje značnou volnost, zároveň to ale vede k jistému rozporu. Není žádné pravidlo, které by zaručilo, že divák bude v daném díle vnímat „punctum". Připadá mi však, že právě toto paradoxní úsilí tvoří jeden ze zajímavých aspektů současného konceptuálního přístupu - realizace předem daného schématu, při níž vzniká dodatečná hodnota, jež se vůči tomuto schématu jeví jako bezvýznamná; záměrné nastavování podmínek pro to, aby došlo ke zkratu; přivolávání náhody. Tento druh uvažování výstava chce zdůraznit.
Oslovení jsou umělci pohybující se na aktuální pražské scéně, kteří reprezentují konceptuální přístup k videu. Přitom z valné části se tito autoři nepokládají výlučně za „videoartisty" a video používají jako jeden z řady prostředků. U vystavených prací převládají hraniční projevy mezi stylizovaným videem, dokumentárním záznamem skutečnosti, performancí a instalací. Expozice je členěna podle volného tématického klíče. Tyto ohledy tvoří jakousi minimální stavební kostru přehlídky. Domnívám se však, že zajímavější než stavba sama jsou trhliny v jejich stěnách.
Alena Kučerová: Přehled (grafika - plechy - objekty)
Alena Kupčíková: Chlupatice v tanci slunceJe nepřehlédnutelné s jakou vervou, energií a jistotou, která nepramení v naučené zručnosti, ale v nevyhnutelnosti zadržet vizi Alena Kupčíková kreslí, jak při tom cítí barvu a využívá jejich kvalit. V kresbě sleduje tok svých myšlenek, vizualizuje proces koncipování projektu. Je tedy zřejmé, že tu nejde o postup, který má být završen vznikem díla - kresby. A to je osud nejen kreseb k projektu Tanec slunce, který je součástí autorčiny presentace v Českém muzeu výtvarných umění v Praze.
Tvorba Aleny Kupčíkové spojuje ryze obrazný talent se silnou citlivostí pro prostor lidského pobytu, jehož prožitek je prostředkován všemi smysly a se schopností i potřebou uspořádávat, zřetelně koncipovat a artikulovat i za pomoci soudobých médií podobu vlastního, osobního rozumění světu. I zvuk, tón, jakési šumění kosmu hraje v jejích projektech velmi významnou roli. Nelze popřít, že zřejmě dosud nejvíce se o autorčině tvorbě hovořilo v souvislosti s její účastí na výstavě Mladý maso (2002) v Praze. Ženský akt, tento námět běžný v evropském umění přinejmenším od renesance, o antice nemluvě, vzbudil v Praze tehdy hodně pozornosti. Nejen, že pozice aktu byla provokativnější než návyk připouštěl, ale kresba, jejíž linie byly vedeny jistě, ba suverénně, nebyla kresbou tužkou či perem, ale intimními chloupky zpodobené ženy.
Ačkoliv vystavená Mobilní galerie (2003) obsahující sérii těchto aktů upozorňuje na vážnou otázku sebenahlížení ženy v tak prudce se proměňující sociální situaci, na nutnost vyrovnávání se s vlastní tělesností, na hledání vlastní identity, o čemž svědčí doprovodná vyjádření žen audiovizuálně zaznamenaná, zdá se, že do ní autorka vložila i značnou dávku sarkasmu nesměřovaného ovšem vůči ženě, ale spíše vůči stále chabé schopnosti společnosti vystoupit ze zaběhaných, pohodlných věkovitých klišé.
První místo v soutěži na architektonický návrh nové budovy Národní knihovny získal Jan Kaplicky a jeho ateliéru FUTURE SYSTEM. Sympatická je výše odměny 160.000 Euro.
Román osamělých postav, jak by se dala jedna jeho vrstva charakterizovat, je Walserovým prvním vydaným. Předobrazem se stal jeho pobyt u vynálezce Dublera, pohodlně a marnotratně usazeného ve velké vile ve Wädenswilu na břehu Curyšského jezera. Nedostával zde plat, ale hojnost jídla, pití a kuřiva mazala potřebu hotových peněz. Pokusy o vynálezcův obchodní úspěch skončí konkurzem.