
20. listopadu od poledne do tmy se uskuteční na bývalém libockém hřbitově výstava Jakuba Myslína a jeho přátel.
Hřbitov najdete nedaleko konečné tramvaje číslo 18.
nepravidelny blog o tom co vavrovka nebo T. vyhodnotili jako veledulezite
Revue o paměti.
"Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími." Formou je kniha ze začátku trochu nečtivá, děj zhuštěný v až úsečných větách a minulém čase utíká jak splašený. Jako v životě. Ostatně, název K moři může odkazovat i k textu písně z Osvobozeného divadla. Při dalším čtení je tento úsporný styl vlastně příjemný, protože umožňuje čtenáři se bez oklik pročíst motivacemi a myšlenkami jednotlivých postav. Což je nepominutelná výhoda. Petra Soukupová: K moři, Host - vydavatelství s. r. o., 2007.
„…novelizovat tradiční definici dědictví, které je dnes nutno chápat jako soubor přírodních a kulturních prvků, hmotných i nehmotných, zděděných nebo nově vytvořených. Právě díky těmto prvkům sociální skupiny poznávají svoji identitu a svůj závazek předávat ho budoucím generacím v lepší a obohacené formě…“ (uvádí třetí bod třetího cíle Akčního plánu kulturních politik pro rozvoj, přijatého ve Stockholmu na jaře 1998 Mezivládní konferencí o kulturních politikách pro rozvoj)

„Lenin umřel, Stalin umřel a na mě něco leze. Dal bych si něco kyselýho.“
"Z Ameriky se po deseti letech vrací dcera zemřelého ruského velvyslance, majitele moskevského bytu. Setkává se s bývalými otcovými zaměstnanci, houserem a také svojí první a jedinou láskou. Snaží se vzkřísit minulost, vrátit dětství, současnost je ale nesentimentální, nekompromisní a tvrdá. Stejně jako obě velmoci. Jenom houser si může dovolit odletět do teplých krajin."
Hrají: Gabriela Pyšná, Ladislav Hampl, Josef Polášek, Natália Drabiščáková, Leoš Noha, Vladimír Marek, Ivan Voříšek
Divadlo Na zábradlí
Anenské náměstí 5
Praha 1
Česká premiéra 15. října 2008
Annie Leibovitz: Life Through A Lens (2006)Dirigent / sólista: Alexander Vedernikov / Mikhail Ovrutsky (housle)
Orchestr: Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent / sólista: Marek Janowski / Nikolai Lugansky (klavír)
Orchestr: Berlínský rozhlasový symfonický orchestr
Program:
Richard Strauss: Don Juan, op. 20
Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18
Richard Strauss: Tak pravil Zarathustra op. 30
Vyhrála lístky na premiéru, tak na to zašla, ale jinak stačí počkat až budou dávat v televizi...Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí.
To vše si u něj vybírá svoji krutou daň, kterou umí vyměřit jen válka."

