sobota 19. listopadu 2011

Výstava na hřbitově


20. listopadu od poledne do tmy se uskuteční na bývalém libockém hřbitově výstava Jakuba Myslína a jeho přátel.

Hřbitov najdete nedaleko konečné tramvaje číslo 18.

Lucie Ferenzová - Kolonie

Revue o paměti.

Hra inspirovaná osudem dělnické kolonie Buďánka, kde "péčí" Městské části Praha 5 zůstal stát poslední zastřešený domek.

Tématem inscenace je paměť a všechny její schopnosti vybavovat si, zpřítomňovat a tradovat příběh; stejně tak jako vůle zapomínat či účelově měnit minulost.

Hrají: Jindřiška Křivánková, Magdaléna Sidonová, Marie Spurná, Kristina Maděričová, Ladislav Hampl, Ondřej Veselý, Jana Kozubková, Jiří Pletánek a Roman Zach

Dramaturgie: Ivana Slámová
Scéna a kostýmy: Jana Hauskrechtová
Hudba: Roman Zach
Scénář a režie: Lucie Ferenzová

Divadlo Na zábradlí
Anenské náměstí 5
Praha 1

www.nazabradli.cz

Světová premiéra 17. listopadu 2011

středa 14. října 2009

Bernhard Schlink - Návrat

"Napínavý příběh hlavního hrdiny je zároveň cestou k vlastní identitě."

Kniha s poutavou atmosférou, ve které příběh o Odysseovi, archetypálním navrátilci, inspiruje postavy k úvahám o právu, vztazích mezi lidmi i k sobě.

Bernhard Schlink: Návrat, Prostor 2007.

sobota 18. dubna 2009

Nikki Yanofsky - Ella... of Thee I Swing

Album mladé kanadské zpěvačky z roku 2008, kterou jsem nedávno slyšel na KJazzu. Doufám, že si brzy najde dobrého textaře a skladatele a nechá Ellu Ellou.

Ukátky zde.

Nikki Yanofsky: Ella... of Thee I Swing, A440 Entertainment, 2008.

čtvrtek 16. dubna 2009

Po památkách jižních

Autobusem ŠKODA 706 RTO LUX
s místním kronikářem Jiřím Bartoněm
po zajímavých místech Jižního Města.

START / 14.00 / zahrada KC

Rezervace mist na T: 271 910 246 nebo
E: produkce@jizak.info
50,- Kč


*) akce je součástí festivalu země--město
www.zeme-mesto.cz

18.4. od 14.00

Zahrada KC
Malenická 1784, Praha 11

www.zahradaKC.cz

Plochy 2009

Vybarvěme Jižák se sousedy. "Nejedná se o žádné individualistické „pomalovávání“ zdí, ale o společnou tvůrčí práci se sousedy, kamarády nebo členy rodiny. Pojďme se sejít spolu s výtvarníky a společně se pokusit něco vymyslet, protože, ruku na srdce, jaké si to uděláme, takové to budeme mít....

Naší snahou je umožnit obyvatelům Jižního Města zkrášlit tyto plochy dle své představy. Účastnit se mohou též žáci škol se sídlem na Jižním Městě, jednotlivci, rodiny a neformální skupiny. K dispozici budou MČ Praha 11 přidělené plochy (zídky, průchody, náměstíčka a jiná zákoutí).

Vedle obyvatel JM se projektu zúčastní též současní profesionální graffiti umělci a výtvarníci. Ti budou oporou laické veřejnosti, která se projektu účastní. Dojde tak k přímému setkání současných profesionálních výtvarníků s obyvateli Jižního Města v rámci společného projektu.

Přihlásit se k účasti na projektu můžete na adrese david.kaspar@kczahrada.cz nebo na telefonu 777 321 105."

Projekt je součástí environmentálního festivalu země-město.

Sobota 18. dubna 2009 od 14:00, zahradaKC, Malenická 1784, Praha 11.

Více na www.zahradaKC.cz

úterý 14. dubna 2009

Petra Soukupová - K moři

"Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.

Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími."

Formou je kniha ze začátku trochu nečtivá, děj zhuštěný v až úsečných větách a minulém čase utíká jak splašený. Jako v životě. Ostatně, název K moři může odkazovat i k textu písně z Osvobozeného divadla. Při dalším čtení je tento úsporný styl vlastně příjemný, protože umožňuje čtenáři se bez oklik pročíst motivacemi a myšlenkami jednotlivých postav. Což je nepominutelná výhoda.

Petra Soukupová: K moři, Host - vydavatelství s. r. o., 2007.

pondělí 30. března 2009

DRUHÁ PŘÍRODA // SECOND NATURE


"Repríza úspěšné pardubické výstavy, vernisáž se uskuteční ve středu 1.4.2009 od 18 hodin v Galerii kritiků (Jungmannova 31 Praha 1)

Amanita design, Zdeněk Daněk a Jakub Nepraš hledají impulsy ve všech oblastech prvotní přírody, vycházejí z ní, inspirují se jejími podněty a při tvorbě "druhého světa", "druhé přírody" ji přetvářejí v novou podobu."

Vzhledem k velikosti a dispozici pražského výstavního prostoru je výstava spíše připomínkou své domovské instalaci. Počet vystavených děl musel být snížen a i celková koncepce se musela přizpůsobit. V Praze je každému z vystavujících autorů věnována jedna stěna, kteréžto řešení umožňuje dílům soukromí a je asi jediným možným. Instalátoři naštěstí nepodlehli smutku z přemíry děl, pro která nemají místo a prostor nezahltili.

Výstava je otevřena denně kromě pondělí od 11 do 18 hodin, a to až do 29/4/2009


www.galeriekritiku.cz

úterý 24. března 2009

Jean Genet - Deník zloděje

Ještě před zavřením prodejny Mladé fronty jsem si koupil ve výprodeji tuto knihu. Autora jsem znal jen z doslechu a jeho jméno mi nic moc neslibovalo. Když jsem ji pak viděl v knihovně, dostával jsem na ni čím dál tím větší chuť. A pak jsem ji jednoho dne začal číst a dočetl ji v podstatě jedním dechem. Genetovi se podařilo velmi sympatickým způsobem popsat (svůj) život lidí většinou vytěsněných. Podle mých letmých pozorování na ulici navíc vše stále platí.

Jean Genet: Deník zloděje, Reflex Club, 1992

úterý 6. ledna 2009

Jevgenij Zamjatin - My

Antiutopistická próza z roku 1920. Právě dobu vzniku jsem si po celou knihu musel připomínat, protože tato sci-fi by podle dostupných technologií klidně mohla být napsána v 80. letech. Myslím, že v Ohníčku jsem kdysi četl o podobném pokroku. Přestože sci-fi nemusím (asi ohníčkový důsledek povinné četby), musím uznat, že představivost autora je pro mě i nyní překvapivou. Ale "My" není dobrá jen z technického pohledu. Významnější je pohled na stát a jeho obyvatele, konkrétně vývoj vztahu D a I. A ne že by mi to nepřipomínalo pasáž z Elementárních částic, rozhovor/monolog o Huxleyho Konci civilizace mezi Michelem a Brunem.

Jevgenij Zamjatin: My, Lidové noviny, 2006

středa 17. prosince 2008

Roman Koucký: Úřad kreátora

Roman Koucký: Úřad kreátora

„…novelizovat tradiční definici dědictví, které je dnes nutno chápat jako soubor přírodních a kulturních prvků, hmotných i nehmotných, zděděných nebo nově vytvořených. Právě díky těmto prvkům sociální skupiny poznávají svoji identitu a svůj závazek předávat ho budoucím generacím v lepší a obohacené formě…“ (uvádí třetí bod třetího cíle Akčního plánu kulturních politik pro rozvoj, přijatého ve Stockholmu na jaře 1998 Mezivládní konferencí o kulturních politikách pro rozvoj)

„Většina mezinárodních dokumentů hovoří o kulturním dědictví nejen zděděném, ale i nově vytvářeném. Většinu takových dokumentů již několik let obsahuje i náš právní řád. I na „starém kontinentu“, ve většině evropských zemí, vznikají úžasné současné stavby v těsném sousedství historických budov. Tyto stavby posouvají nové definice kulturního dědictví do budoucnosti. U nás tomu tak ale bohužel z mnoha důvodů dosud není.“...

„Největší mojí kritikou bylo, je a zůstává jednoduché slovní spojení: „památkáři rozhodují o současné architektuře“. V tomto stavu je zakódována nemožnost dosažení uspokojivého výsledku. Jsem hluboce přesvědčen, že to je jedním z prvotních důvod, proč je česká architektura z velké části tak provinční a proč se v podstatě nedaří kvalitní architekturu propagovat, podporovat a ve výsledku v potřebné míře realizovat.“
(říká architekt Roman Koucký o vztahu nové architektury a památkové péče)

Architekt Roman Koucký patří mezi nejvýraznější osobnosti soudobé české architektury. Stojí v čele renomované architektonické kanceláře, kterou založil v roce 1991, je několikanásobným laureátem Grand Prix Obce architektů. Je docentem Fakulty architektury ČVUT, kde více než deset let vede vlastní ateliér. Roman Koucký je známý jako neúnavný propagátor současné architektury, zasazuje se o vytvoření podmínek pro vznik kvalitní současné architektury v rovnocenném dialogu s historickým dědictvím.

Kniha s provokujícím názvem Úřad kreátora je shrnutím názorů Romana Kouckého na vztah současné architektury a památkové péče. Po mnohaletých zkušenostech s navrhováním staveb do historického prostředí i účasti v řadě odborných institucí Roman Koucký předkládá návrh možného řešení tohoto ožehavého problému. Navrhuje vytvoření Úřadu národního kulturního dědictví se dvěma „podúřady“, které pracovně nazývá konzervátor a kreátor. Úlohou konzervátora je definovat hodnoty v určitém území a cestu k jejich zachování, úlohou kreátora je vyhledávat potenciál území a podporovat vznik kvalitní současné architektonické vrstvy. Zjednodušeně řečeno, konzervátor hledí do historie a uchovává existující hodnoty, zatímco kreátor hledí do budoucnosti a vytváří podmínky pro vznik hodnot nových.

V publikaci jsou vedle hlavní stati „Úřad kreátora“ přetištěny i další zásadní Kouckého texty k diskutovanému tématu z let 1993 – 2005: přednášky Zločiny proti městskosti (I a II), Současnost je součástí historie a obsáhlý rozhovor s Janem Macháčkem.

Průvodní slovo ke knize napsal Jiří T. Kotalík, historik umění a historicky první generální ředitel Národního památkového ústavu:

„Úřad kreátora představuje názor architekta s dlouholetou tvůrčí praxí a zkušeností. Roman Koucký usiluje o vytvoření příležitostí a podmínek pro vznik kvalitní současné architektury, činí tak již dlouho, s vehemencí, spektakulární otevřeností a kritičností sobě vlastní.“…

„Návrh ve své podstatě sleduje rehabilitaci památkářů, které odkazuje do sféry jejich specializace, rehabilituje i neblahý termín úřad tím, že mu přisuzuje i tvůrčí potenciál a především rehabilituje soudobou architekturu a její roli v souvislostech dnešní doby.“…

„Ochrana a rozvoj jsou spojené nádoby jednoho procesu, stejně tak jako naše současnost je integrální částí naší minulosti a budoucnosti. Kulturní a krajinné hodnoty, které jsme v této zemi převzali po předcích by se měly jednoznačně stát předmětem veřejného zájmu a jeho garantem či ochráncem by se obdobný jednotně koncipovaný úřad vybudovaný na partnerství konzervátora a kreátora mohl stát.“

Úřad kreátora

Autoři textů:
Roman Koucký, Šárka Malá, Jan Macháček, Jiří T. Kotalík
Vydavatel © Zlatý řez, Praha 2008

Distribuce: Zlatý řez, Šmilovského 2, 120 00 Praha 2
www.zlatyrez.cz, e-mail: zlatyrez@zlatyrez.cz

sobota 25. října 2008

Polonéza Ogińského


Nikolaj Koljada: Polonéza Ogińského
Režie: Jan Frič

„Lenin umřel, Stalin umřel a na mě něco leze. Dal bych si něco kyselýho.“

"Z Ameriky se po deseti letech vrací dcera zemřelého ruského velvyslance, majitele moskevského bytu. Setkává se s bývalými otcovými zaměstnanci, houserem a také svojí první a jedinou láskou. Snaží se vzkřísit minulost, vrátit dětství, současnost je ale nesentimentální, nekompromisní a tvrdá. Stejně jako obě velmoci. Jenom houser si může dovolit odletět do teplých krajin."

Hrají: Gabriela Pyšná, Ladislav Hampl, Josef Polášek, Natália Drabiščáková, Leoš Noha, Vladimír Marek, Ivan Voříšek

Divadlo Na zábradlí
Anenské náměstí 5
Praha 1

www.nazabradli.cz

Česká premiéra 15. října 2008


pátek 26. září 2008

Annie Leibovitz: Život objektivem

Annie Leibovitz: Life Through A Lens (2006)

Fascinující dokumentární portrét zachycuje osobnost legendární americké fotografky Annie Leibovitzové, která proslavila skupinu Rolling Stones a pracovala pro časopisy Vanity Fair či Vogue. Fotografovala Micka Jaggera, Hillary Clintonovou, Patti Smithovou, Demi Mooreovou, Keithe Richardse či Arnolda Schwarzeneggera. Se svým fotoaparátem však také neohroženě dokumentovala válečnou apokalypsu v Sarajevu a ve Rwandě. V uplynulých třiceti letech se podílela na formování podoby současného světa a dnes je stejně slavná jako celebrity, s nimiž pracovala. Barbara Leibovitzová zachycuje svou starší sestru jako osobnost, která si dokázala ochránit soukromou sféru a udržet integritu i v dramatických, nátlakových situacích. V práci, na idylické rodinné farmě i nad poslední knihou svých fotografií – všude tam je Annie Leibovitzová ženou, která nikdy neztratila tvář. To potvrzují i všechny známé osobnosti, které režisérka zpovídá.


Kino Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7

www.biooko.net

čtvrtek 11. září 2008

Dvořákova Praha

Úterý 2. 9. 2008 - Symfonický koncert

Dirigent / sólista: Alexander Vedernikov / Mikhail Ovrutsky (housle)
Orchestr:
Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Program:
Petr Iljič Čajkovskij:
Slovanský pochod op. 31
Petr Iljič Čajkovskij: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 35
Dmitrij Dmitrjevič Šostakovič: Symfonie č. 6 h moll op. 54

------------------------------------------------------------------------------------

Středa 3. 9. 2008 - Symfonický koncert

Dirigent / sólista: Marek Janowski / Nikolai Lugansky (klavír)
Orchestr: Berlínský rozhlasový symfonický orchestr

Program:
Richard Strauss: Don Juan, op. 20
Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18
Richard Strauss: Tak pravil Zarathustra op. 30


Rudolfinum
nám. Jana Palacha
110 00 Praha 1

www.dvorakovapraha.cz

16.8. - 4.9.2008

Tobruk

Vyhrála lístky na premiéru, tak na to zašla, ale jinak stačí počkat až budou dávat v televizi...

"Druhá světová válka, podzim roku 1941. K obraně Němci a Italy obleženého města Tobruk v severoafrické Libyi je odvelen i československý prapor. Mezi jeho příslušníky je i mladý voják Jiří Pospíchal.

Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí.

To vše si u něj vybírá svoji krutou daň, kterou umí vyměřit jen válka."


Premiéra 10.9.2008
Village Cinema, Anděl

www.tobruk.cz

Punk. No One is Innocent


Kunsthalle Wien, 16. 5. - 7. 9. 2008

"Besides Hip Hop, Punk was the last global pop culture movement that aimed to be more than just an acoustic furnishing of teenager bedrooms: a complete upheaval in fashion, gestures of style, artistic forms of expression, and music − from the improve-the-world poses rampant in the sixties’ Summer of Love to the nihilism and the No Future slogans of the Winter of Hate ten years after.

Looking back from a distance of thirty years, the exhibition Punk. No One is Innocent, focusing on the three metropolises New York, London, and Berlin as examples, reveals how differently and yet consistently Punk as a metaphor of revolt influenced music, fine art, and the look of young people in various cultural spheres. While it was mainly a style and fashion phenomenon in England, a close association between artists and Punk musicians was characteristic of the scene in the USA and Germany.

Apart from works of art, the exhibition also includes historical artifacts such as flyers, record sleeves, manifestos, photographic documentations, and films, as well as typical style emblems that exercise their influence in manifold formats to this day."


KUNSTHALLE wien
Stiege 15
Museumsplatz 1
A-1070 Wien

www.kunsthallewien.at

Otevřeno denně: 10.00 - 19.00
Čtvrtek: 10.00 - 22.00

Bad Painting - good art


MUMOK, 6.6. - 12.10. 2008

"The bold exhibition Bad Painting addresses the phenomenon of consciously “bad” painting which can be found throughout the history of 20th century painting. Well-known painters such as Francis Picabia, René Magritte, Asger Jorn, Philip Guston, Neil Jenney, Georg Baselitz, Albert Oehlen or Julian Schnabel brought “bad painting” into play in order to transform or look at their work ironically, challenging the medium of painting, thus introducing a new vitality into the medium. Without wanting to define it programmatically, “bad painting” can be understood as meaning ugly, evil, or obscene painting. It criticizes painting with its own means and generally comes to be used in order to open new possibilities to the medium.
Using important works from the MUMOK collection and important works on loan from Europe and the USA, the exhibition travels episodically through the past century up to the present. Positions from Picabia to Polke use “bad painting” as a contrary position with regards to lifeless canons of all kinds, directing its critique towards traditional academic notions along with positions in the 20th century avant-garde that had become dogmatic. From this perspective, both well-known as well as lesser known works appear in a different light."


MUMOK
MuseumsQuartier
Museumsplatz 1
A-1070 Wien

www.mumok.at
Otevřeno denně: 10.00 ­­ 18.00
Čtvrtek: 10.00­21.00

úterý 26. srpna 2008

5. Malá letní slavnost

V Hospodě Pod kapličkou se 30. srpna uskuteční již pátá Malá letní slavnost, i tentokrát je její součástí výtvarný plenér.

Na slavnosti od 15.00 vystoupí: Photolab, Draga Banda, Joe Blow, Orchestra, Sebevrány, Mrazák a One Man Band.

"V poslední srpnový týden proběhne třetí ročník Výtvarného plenéru Nahořany. Společně s mladými umělci si můžete vyzkoušet práci se dřevem a kamenem, malbu a kresbu, keramiku, fotografii a další výtvarné techniky. Setkání je otevřené pro všechny zájemce všech věkových kategorií. Výsledné práce budou následně vystaveny v prostorách Hospody Pod kapličkou a vernisáž proběhne v rámci 5.Malé letní slavnosti 30.srpna. Bližší informace a přihlášky na tel.: Lukáš 723 105 697 a Anička 776 892 822. Možnost stravování a ubytování ve vlastních stanech."

www.nahorany.cz