Requiem

Chanoch Levin: Requiem

Tato inscenace, považovaná za „rodinné stříbro“ v repertoáru jedné z nejvýznamnějších izraelských scén, získala již řadu významných ocenění, byla uvedena na mnoha prestižních světových festivalech a na repertoáru se za nepolevujícího zájmu publika drží již osmým rokem.

Autorem textu a současně režisérem představení, charakterizovaného jako „pohádka o smrti inspirovaná povídkami Antona Pavloviče Čechova“, byl přední izraelský dramatik a reprezentant absurdní poetiky divadla Chanoch Levin (1943–1999). Coby domovský autor divadla Cameri napsal téměř 50 divadelních her, z nichž 34 bylo inscenováno, převážně v jeho vlastní režii. Ve svých dramatech vytvořil velice svérázný svět, krutý i poetický zároveň, a v Izraeli se rychle stal kultovním autorem.

Cameri Theatre je jedním ze dvou největších a nejvýznamnějších izraelských divadel. Bylo založeno v roce 1944 a za více než půl století své existence nastudovalo přes 500 inscenací. Oba zakladatelé Cameri Theatre, Yosef „Pepo“ Milo a Paul Levi, pocházeli Prahy a při své snaze zbudovat mladé, dynamické divadlo se mimo jiné nechali inspirovat pražskou avantgardní divadelní scénou.

Mezinárodní festival divadlo evropských regionů
Klicperovo divadlo
Dlouhá 99
500 01 Hradec Králové

www.klicperovodivadlo.cz
23. června 2007

Velký inkvizitor

Peter Brook: Velký Inkvizitor
Hraje: Bruce Myers
Na motivy Bratrů Karamazových napsala Marie Hélène Estienne.

V příběhu, který se objevuje ve slavné kapitole Bratrů Karamazových, a který pro divadlo zpracovala Brookova spolupracovnice Marie Hélène Estienne, se vrací Kristus do Sevilly v době nejšílenějšího řádění Španělské inkvizice, kdy byli heretici veřejně upalováni v děsivých podívaných před zraky veřejnosti.

Místo aby církev Krista vítala ho zajme a přivede před Velkého inkvizitora, který se ptá: „Proč jsi nás přišel rušit?“ Jak vysvětluje Myersova postava Velkého inkvizitora, lidstvo nestojí o duchovní svobodu, kterou Kristus nabízí. Raději přijímá to, co nabízí církev: zázraky, záhady a autoritu.

Mezinárodní festival divadlo evropských regionů
Klicperovo divadlo
Dlouhá 99
500 01 Hradec Králové

www.klicperovodivadlo.cz
21. června 2007

Coffee Lounge

Moderní kavárna a restaurace, kde v týdnu od 7:30 podávají snídaně a denně pro Vás připravují polední menu. Coffe Lounge byla otevřena v květnu 2005, s cílem nabídnout obyvatelům Karlína, ale nejen jim, nevšední gastronomický zážitek a příjemné posezení v pěkném a stylovém prostředí. Restaurace nabízí středomořskou kuchyni, zajímavé grilované chobotničky, tataráček z lososa, těstoviny, široký výběr salátů, masa od telecího entercotu, kachních prsou, vepřové panenky, a steaku konče... Sladkou tečkou za Vaším zastavením může být domácí cheesecake s čerstvými jahodami, nebo vynikající gratinované maliny v mascarpone doplnění o illy café.

Coffee Lounge
Thámova 22
186 00 Praha 8

www.coffeelounge.cz
Otevírací doba:
po-pá 7:30-22:30, so 11:00-22:30, ne 11:00-22:00

Forma následuje... risk

Futura, Karlin Studios
25.5. - 29.7.2007

Mezinárodní výstava s názvem Forma následuje ...risk představuje současnou sochu a architekturu, které hledají svou novou podobu ve velmi složitém a hybridním celku. Nová komlexnost zahrnuje v sobě množství komponent, nalezených objektů, pevných i tekutých forem, materiálů a médií, včetně fotografie a videa, které spolupůsobí simultánně. Umělcům a architektům se přitom daří paradoxně udžet celek, který je svým způsobem uzavřenou formou. Složitá struktura je ostentativně vystavena našemu pohledu, i když je nakonec obalována nebo přikryta sjednocující vrstvou, která zklidňuje její povrch a rozporuplnou formu. Tento způsob odkazuje na první pohled k tradici dadaismu, neo-dadaismu a fluxu: ke způsobu umělecké praxe, kdy nezáleží ani na materiálu, který přichází z mimouměleckého světa, ani na jeho estetické stylizaci. Všechny těžko slučitelné složky vstupují do celku jako nekonečná možnost jeho proměn.

Plastika v posledních letech měla spíše konceptuální podobu, dobrovolně se vzdávala pevnější formy, měla většinou podobu instalace, a otvírala se ve volné interpretaci diváka, který byl ve skutečnosti jejím středem a hlavním aktérem.

Kocept výstavy Forma následuje ...risk záměrně sleduje opačný přístup: složitá froma si zachovává svou rozporuplnost, náhodnost a otevřenost různým výkladům, ale stává se komplexním celkem, jakousi architekturou, kde se znovu uplatňují reálné hodnoty materiálu a reálná, nekonceptuální přítomnost díla, která aktivizuje prostor. Nedochází přitom k zjednodušení. Celek díla zůstává nejistý, těžko pochopitelný a odpovídá současné podobě naší globalizované identity.

Výstava představuje po dlouhé době konfrontaci plastiky a architektury s nadějí, že ve vzájemném zrcadlení uvidí vynořující se naléhavou podobu současné komplexity. Výstava představí několik významných osobností současné americké a evropské plastiky a architektury a řadu mladých umělců, kteří se podílejí na kritické proměně, naznačené konceptem výstavy.

Vystavující umělci: Asymptote /USA/, Benjamín Brádňanský a Vít Halada /SK/, Coop Himmelb(l)au /AT/, Jiří Černický /CZ/, Dana Čupková-Myers /USA/, Jiří David /CZ/, Tomáš Džadoň /SK/, Christian Gebhardt /DE/, Vlado Havrilla /SK/, Rachel Harrison /USA/, HŠH /CZ/, Martin Horák /CZ/, Chalupa architekti /CZ/, Marek Meduna /CZ/, Milan Houser /CZ/, Minimaforms /USA/, NOX /NL/, IVA /SK/, KSA /CZ, SK/, Roland Kollnitz /AT/, Christian Korth /G/, Eva Koťátková /CZ/, Jiří Kovanda /CZ/, Michal Kuzemenský /CZ/, Denisa Lehocká /SK/, Václav Litvan /CZ/, Petr Lysáček /CZ/, Iveta Pilařová /CZ/, Petr Písářík /CZ/, Luděk Rathouský /CZ/, Lukáš Rittstein /CZ/, R&Sie(n) /FR/, Joe Scanlan /USA/, Pavla Sceranková /SK/, Fabian Seiz /AT/, Jiří Skála /CZ/, Vladimír Skrepl /CZ/, Peter Stec /SK/, Evžen Šimera /CZ/, Hana Vinklárková /CZ/, Franz West /AT/, Dušan Záhoranský /SK/, Zerozero /SK/, Radoslav Zrubec /SK/, Petr Zubek /CZ/

Koncepce výstavy: Jana a Jiří Ševčíkovi, VVP AVU Praha, Monika Mitášová, SNG a IUV VŠVU Bratislava, Marian Zervan, Benjamín Bradňanský a Vit Halada, Katedra Architektury

Futura
Holečkova 49
150 00 Praha 5

www.futuraprojekt.cz
Otevřeno středa až neděle 11 – 18 hod.


Karlin Studios
Křižíkova 34
186 00 Praha 8

www.karlinstudios.cz
Otevřeno úterý až neděle 12-19 hod.

Bienále

24. května - 16. září 2007, Karlin Hall

"Prague Biennale znovu nastupuje na scénu svým třetím ročníkem. Letos se zaměřuje na výzkum a pojmenování nejpříznačnějších aspektů středoevropského umění a v tomto kontextu představí širokou škálu nových i starších prací (od malby přes fotografii k performanci a umění instalace). Osloveni byli umělci mladí i starší, nastupující i ti etablovaní. Letošní koncepce také mapuje momenty, které byly rozhodující pro šedesátá a sedmdesátá léta.
Zvláštní sekci jsme věnovali českému minimalismu a slovenskému akcionismu, které doposud nebyly patřičně reflektovány na mezinárodní úrovni.
Po úspěchu nastupujících umělců předznamenaném jejich účastí v první výstavě z řady Expanded Painting (mezi umělce, které takto Prague Biennale posvětilo, patří Andro Wekua, Matthias Weischer, Dana Schutz, Tal R, Victor Man a Wilhelm Sasnal), představíme letos dvacet začínajících evropských malířů v sekci Expanded Painting 2.
Zvláštní důraz klademe na rumunskou clujskou školu, která se zdá být v současnosti vedle lipské a drážďanské školy jakousi líhní kvalitních současných malířů.
Vzdáme také poctu třem vlivným osobnostem: Marině Abramovic, Vanesse Beecroft a Shirin Neshat.
Hlavními hvězdami PRAGUEBIENNALE3 jsou ale především osobitost kultur a menšinové příběhy Střední Evropy."

Toť z webových stránek bienále, posoudit musíte sami...


Karlin Hall
Thamova 8, Prague 8 (metro Krizikova)
Prague

www.praguebiennale.org
Otevřeno každý den od 11 do 19 hodin.

Neo Rauch: Neue Rollen

Galerie Rudolfinum,
10. 5. 2007 – 5. 8. 2007

Tato souhrnná výstava v Galerii Rudolfinum je doposud největší samostatnou výstavou Neo Raucha v českém muzejním prostředí. Výstava byla připravena v úzké spolupráci s Kunstmuseum Wolfsburg a představuje více než čtyřicet obrazů.

Neo Rauch se narodil v roce 1960 v Lipsku. Studoval u Arno Rinka, později se stal jeho asistentem. Po rozpadu komunistického režimu ve Východním Německu se rychle etabloval jako jeden z nejvýznamnějších umělců své generace a jeho dílo bylo součástí mnoha skupinových výstav. Rauchovy obrazy jsou vesměs velkoformátové kompozice v tlumených barvách; jeho tvorba prozrazuje ovlivnění surrealismem a estetikou komiksů. Jeho malby jsou vždy figurativní, zalidněné postavami, které se zabývají podivnou, nedefinovatelnou činností v postindustriálním prostředí.

Rauch čerpá své náměty ze studnice obrazů z minulosti. Ozvuky realismu v jeho tvorbě jsou zcela nepřehlédnutelné a pocházejí jak z oblasti vysokého umění, tak z komerční grafiky. Jeho postavy přátelského, poněkud robotického vzezření připomínají americké reklamní kampaně padesátých a šedesátých let. Rauch používá celý slovník nevědomého (a tedy latentního) jazyka vizuálních znaků k tomu, aby z něj naprosto neokázale budoval nová prostředí a znejisťující výjevy. Jednotlivé prvky jeho obrazů mají silný symbolický náboj. Podivně staromódní předměty, s nimiž se zabývají postavy jeho obrazů, vypadají, jako by přišly z nějaké bizarní kolekce divadelních rekvizit a jejich měřítko silně kolísá. Ocitají se tak mimo proporce zobrazených postav a proměňují se v surrealistické nástroje – magické a mysteriózní zároveň. Namalované scény mají snový charakter a Rauch sám říká: “Malování je pro mne pokračování snu jinými prostředky”.

Hlavním kritériem pro výběr obrazů pro tuto výstavu byl význam jednotlivých prací v rámci celého umělcova díla. Výsledkem je, že vybrané obrazy reprezentují všechna důležitá období Rauchovy tvorby a umožňují sledovat vývoj jeho díla v celé jeho složitosti a soudržnosti. Jsou zde představeny mimořádné rozměrné velkoformátové malby, které označují nový směr v tvůrčím usilování Neo Raucha a podtrhují jedinečnost této výstavy.

Markus Brüderlin, ředitel Kunstmusea Wolfsburg, píše v úvodu ke katalogu výstavy: “Rauchův intenzivní iluzionismus, který znamená rozchod s abstrakcí, odpovídá zvláštním způsobem epochální metodologické změně, známé jako ikonický obrat, která se dostala v posledních letech do středu pozornosti a nahradila lingvistický strukturalismus, který dlouhou dobu dominoval uměleckému diskursu. Posun od společnosti gutenbergovského věku, založené na textu, směrem ke společnosti digitálních médií, orientované spíše na obraz, nalezl v Rauchově obrazovém stylu silného spojence. Jeho umělecká tvorba nabízí nejrůznější odpovědi na základní otázku „co je obraz?”.


Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12
110 01 Praha 1

www.galerierudolfinum.cz
Otevřeno út - ne od 10 do 18 hod.

Tereza Janeckova

Curriculum vitae Terezy Janečkové
9 x 12m, Mesh

Z rozhodnutí předložit CV jako diplomovou práci v rámci ukončení studia na Akademii výtvarného umění vyplývá, že autorka pojímá svůj životopis a tedy svůj život jako umění a umění jako svůj život. A umístění tohoto textu na Jungmannovo náměstí v Praze zase odkazuje k tomu, že autorka je srostlá se společenským děním: galerii vnímá jako veřejný prostor ať už v jejím rámci anebo mimo ni.
V tomto smyslu je CV projevem kontinuity, protože výše uvedené souvislosti jsou přítomné také v předcházejících konceptech Terezy Janečkové neboli v „autoaktech“ „Umělkyně bez příkras“ zpochybňujících normu kultu krásy pro časopis Hustler, v „přestěhování“ domácnosti své rodiny do galerií – „Vlevo nahoře, vpravo dole“ – a také v instalaci „Tekuté galerie“, kde se samotné domy umění stávají obrazy.
Může ovšem z takto nastaveného východiska vyplynout jiná než opět informativní zkušenost? Může zde dojít k přesahu zavedené akademicko-umělecké konstelace, jestliže se autorka ve svém CV především k tomuto kontextu vztahuje a snaží se ho tak zpochybnit jeho prostřednictvím? Může být e-mailová adresa vstupem pro reakce v podobě možného smyslu, který by naplnil zkušenost prázdnoty, jejíž je informativní CV projevem? Odpověď u tohoto interaktivního projektu nyní neznáme, ale už nyní je patrné, že tato práce je organickou součástí dosavadního uměleckého života Terezy Janečkové, kterým se pokouší problematizovat akademicko-umělecký kontext a nutit ho tak k opětovnému promýšlení svého tekutého statusu nahoře i dole bez příkras. CV Terezy Janečkové je totiž také CV Akademie výtvarného umění…

Jan Gogola ml.

Jungmannovo náměstí 1
110 00 Praha

11. 6. – 30. 6. 2007
www.304.cz