"Protagonistou této knihy o hledání štěstí a lásky v citově vyprahlém současném světě je opět autorův generační druh, zde už čtyřicátník, úředník na ministerstvu kultury. Sarkasticky glosuje život, dokud nepotká dívku, která se vymyká jeho dosavadním zkušenostem se ženami. V líčení jejich vztahu možná Houellebecqova čtenáře překvapí méně cynický tón, avšak o to kousavější soudy o pokrytectví západní civilizace i o možných alternativách, vedoucích do slepé uličky terorismu. Skandální autor se nezapře v otevřeném líčení erotických scén i ve velmi kritických připomínkách na adresu různých náboženství."Anotace samozřejmě přehání, kniha není skandální ani trochu. Erotické scény jsou líčeny sice otevřeně, ale bez příkras nebo čehokoli skandálního. Ale byla by škoda mluvit pouze o této "radostné" části knihy. Psaní má pro hrdinu podobný důvod a stejný smysl jako např. ve Vědomí a svědomí Zena Cosiniho. Jen chybí ono poslání do všech pekel.
Podobnost se svým otcem si sice hlavní postava ještě (už?) není schopna připustit, ale ta je nesmazatelně přítomna. Může se jednat o alegorii na celou západní civilizaci nebo přímo lidský život, protože ani jiné národy se svou perspektivou nevyznívají dobře. Islám je odsouzen k zániku a snad jen sex, jediný univerzální světový jazyk, může zůstat nadějí do budoucna. Pro některé, a pouze někde. Pokud ho netolerantní a umírající civilizace v zájmu pokroku v jednom ze svých posledních záchvěvů nezničí.
Kniha je protkána reálnými a ve skutečnosti inspirovanými postavami a událostmi, např. vstupem německé cestovní kanceláře na středo a východoevropský trh, nepokoji na pařížských předměstích.
Po většinu času je Platforma zábavné a vždy podnětné čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat