úterý 29. ledna 2008

Cesta do Bulgumy


Jáchym Topol: Cesta do Bulgumy
Režie: Jan Pokorný

„My dvě to přečkáme, ten nejhorší čas, než se svět vzpamatuje. Žádná katastrofa se nedá protahovat do nekonečna, tvrdím já. Bílá civilizace se určitě časem zkonsoliduje. Jsem si vědoma, že říkám-li bílá, dopouštím se nekorektnosti, ale na to dneska sere pes.“

Requiem za východní Evropu. Hra se odehrává za jakési války, kdesi na území Ruska a v – zřejmě blízké – budoucnosti. Většina postav, které ve hře vystupují jsou buď kati (otec, děd, soudružka Jerochymová), nebo zaměstnanci v pitevně (česká a německá doktorka). Všude kolem ční zmrzlé hory mrtvol, pozůstatek letitého provozu sovětského gulagu. A všichni čekají na jakési apokalyptické zmrtvýchvstání.

Hrají: Kritina Maděričová, Gabriale Pyšná, Marie Spurná, Michaela Zemánková, Ladislav Hampl, Dominik Ivanys, Vladimír Marek, Miloslav Mejzlík, Jakub Myslín, Tomáš Novotný, Daniel Soedjoko a Ivan Voříšek


Divadlo Na Zábradlí
Anenské náměstí 5
115 33 Praha 1

www.nazabradli.cz
Česká premiéra 15. června 2007

Antiklimax


Werner Schwab: Antiklimax
Režie: Dušan D. Pařízek

Skandální komedie „prokletého“ rakouského dramatika a básníka Wernera Schwaba ve skvělém provedení divadla Komedie. Nelítostné odhalení vnitřností jedné „docela obyčejné“ rodiny je obrazem mravů společnosti na prahu nového tisíciletí.

Hrají: Jiší Štrébl, Jana Krausová / Lucie Trmíková, Jiří Černý, Gabriela Míčová a Martin Finger


Divadlo Komedie
Jungmannova 1
110 00 Praha 1

www.prakomdiv.cz
Premiéra 8. 9. 2003

A bude hůř


Petr Nikolaev: ... a bude hůř (2007)

Žít svobodně pro ně znamená žít mimo systém, pokud možno nepracovat a užívat si. Svobodou je také volná láska, kterou nezávisle na genderu hojně praktikují. Film je zajímavou sondou do totalitních dob nejen svým tématem: čtyřicet let stará filmová technologie, kterou byl snímek natočen, tvoří efekt téměř hmatatelné syrovosti a „undergroundový“, špinavý pocit je tak daleko silnější.


Kino Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7

www.biooko.net

Once


John Carney: Once (2006)

On je pouliční muzikant a občas si přivydělává v dílně svého otce. Jeho snem je živit se hudbou, ale to se mu vůbec nedaří. Ona je talentovaná pianistka z Čech, která odešla do Irska kvůli obživě a prodává na ulici růže. Když se ti dva náhodou potkají, zjistí, že jejich společná hudba má neobyčejnou sílu a podaří se jim získat nejen peníze na pronájem studia, kde natočí společnou desku, ale také přízeň a obdiv všech, kteří se na jejím vzniku podílejí. Oba si ale velmi záhy uvědomí, že takového člověka, jakým je ten druhý, se jim podaří v životě potkat jen jednou. Jeho nově nabytá svoboda a její minulé závazky tak oba postaví před rozhodnutí, co jsou pro sebe schopní obětovat a jestli vůbec mají možnost zůstat spolu.

Kino Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7

www.biooko.net

Želvy mohou létat


BsBahman Ghobadi: Turtles can fly (2004)

V utečeneckém táboře na turecko-irácké hranici, kam se stáhli Kurdové z okolních vesnic, to vře. Všichni čekají, kdy se tu konečně objeví Američané. Ve vyprahlé pustině, kde není téměř žádný rádiový či televizní signál, mají informace cenu zlata kdyby ovšem bylo čím platit. Tady přežívají den za dnem ti nejchudší z chudých. Třináctiletý Kak, přezdívaný Satelit, se stává nepsaným vůdcem skupiny místních dětí, jejichž domovem jsou táborové stany. Většina z nich jsou zmrzačení sirotci, kteří mají paradoxně jedinou možnost, jak si vydělat trochu peněz sbírají a prodávají zbylé nevybuchlé nášlapné miny, jimiž je zdejší oblast doslova zamořená. V táboře se jednoho dne objeví i bratr a sestra z vesnice za kopcem, kteří prožili kruté trauma. Tohle je ta odvrácená tvář války, plná krve, strachu a bolesti, jež dětská srdce proměňují v kámen.


Kino Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7

www.biooko.net
www.projekt100.cz

úterý 15. ledna 2008

Sigmar Polke - Eine Retrospektive

Galerie Neue Meister, 25. 10. 2007 - 27. 01. 2008

Retrospektivní výstava Sigmara Polkeho připomíná: je třeba se vracet k významných osobnostem světové malby. Důvodů je mnoho. Jedním z nich může být účelová dezinterpretace umělcova stále naplňovaného odkazu a poukazování na kontexty směrem k mladším uměleckým generacím, které jsou liché a zavádějící, a které se pouze snaží o to, svést se na cizí vlně a mít přitom krytá záda, což platí především pro české prostředí.

Sigmar Polke (1941) patří společně s Gerhardem Richtrem do kategorie umělců, jenž provedli důležitý krok v dějinách umění: oba radikálně tematizovali obraz jako místo, kde se „odehrává vlastní akt malířství" a odstartovali tak širokou diskuzi na příslušné téma, která zůstává dodnes otevřena. Zatímco u Richtra převládalo skeptické východisko k obrazu jako zobrazení, aktualizoval Polke malbu jinak - jako živé experimentální médium schopné zachytit stopy univerzálního tvůrčího zaujetí, které se nezalekne prvků banality a všednosti.

Retrospektivní výstava malířského díla Sigmara Polkeho je postavena na konstelaci tří vysoce ceněných soukromých sbírek. Sbírkovou triádu Friedera Burdy, Josefa Froehlicha a Reinera Specka propojil kurátor projektu Götz Adriani klíčovými díly, čímž dosáhl autorovy kvalitní prezentace v celé šíři jeho tvorby. Smysl pro experiment a stylový pluralismus lze zaznamenat v 60 obrazech a 114 pracích na papíře. Vedle rastrových obrazů, textilních obrazů, tekutých a lakových obrazů je představen i soubor triviálních kreseb propiskou na běžné druhy spotřebních papírů.

Polkeho přístup k malířskému médiu transformoval banalitu do kontextu obrazu a umožnil pracovat s malbou jako s neustále otevřenou platformou. Vytvořil pojem malířské ambivalence, která zaznamenala velký ohlas, a která je v rámci postkonceptuálních tendencí rozvíjena v malířství dodnes. Je ale načase zamyslet se nad tím, zda zrovna tato tvůrčí cesta může být opakována, a pokud ano, zda nevede právě pouze k onomu „opakování", a tedy do slepé uličky.

Také pojem „kapitalistický realismus" může být pro naše prostředí inspirativní i aktuální a bylo by dobré se vrátit k jeho skutečnému teoretickému podchycení z hlediska české teorie umění. Kdo se toho ale se ctí ujme?


Galerie Neue Meister
Taschenberg 2
01067 Dresden

www.skd-dresden.de

Otevřeno: Denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Kurz negativního myšlení

Bard Breien: Kunsten a tenke negativt (2007)

Černá komedie Kurz negativního myšlení si na nedávno skončeném karlovarském festivalu získala pozornost i srdce diváků. V divácké anketě festivalu se umístila na druhém místě z 215 hodnocených filmů hned za Vratnými lahvemi.

Partička několika hendikepovaných lidí pod vedením rázné psychložky vyráží za dalším cílem: přesvědčit pětatřicetiletého Geira, který po autonehodě skončil na vozíku (navíc jako impotentní), že by se měl přidat k jejich skupině, naučit se společně s nimi pozitivně myslet a zachránit tak své rozpadající se manželství.

Psycholožka ale nemá tušení s kým má tu čest. Namísto aby Geir přijal jejich "učení pozitvního myšlení" vzbouří se tento sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů proti nevítané invazi "pozitivní" energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti, alkoholu a marihuany, ovládne celou situaci. Vítejte v "kurzu negativního myšlení"!

Uvnitř zánovního domu v poklidné čtvrti tak dochází během jedné noci k zúčtování s falešnou upřímností, dusivým soucitem a zdánlivě osvědčenými metodami léčby duše.

Debutující režisér Bard Breiner smísil skandinávské psychologické drama o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií.

Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone či zmíněný Johnny Cash).

Hrají: Marian Saastad Ottensen, Fridjov Saheim, KirstiEline Thorgaug, Per Schaaning


Kino Atlas
Sokolovská 1
180 00 Praha 8

www.kinoatlas.cz

Hodinová hra

Adam Rapp: Red Light Winter
Režie: Zdeněk Janáček

„David vyndá z miniledničky plastovou láhev kečupu, odštroubuje z mléka uzávěr, vymáčkne do něj trochu kečupu, mléko zase zašroubuje a vrátí ho i s kečupem do ledničky.“

Hrají: Natálie Drabiščáková, Magdaléna Sidonová, Ladislav Hampl


Divadlo Na Zábradlí
Anenské náměstí 5
115 33 Praha 1

www.nazabradli.cz
Česká premiéra 12. ledna 2008

čtvrtek 3. ledna 2008

Alexander Hohennstein - Warthegau: Deník z let 1941 - 42

"Autor Deníku z Warthegau, který na přání svých dědiců dodnes zůstává skryt pod pseudonymem Alexander Hohenstein, si od počátku roku 1941 do poloviny roku 1942 tajně vedl zevrubné záznamy o svém působení ve funkci starosty jednoho správního obvodu v okupovaném Polsku. Deník koncipoval jako jakousi soukromou reportáž o svém pracovním elánu, bojovně napřeném do kultivace "panensky vyzývavé končiny německého Východu". Přináší v něm bezpočet cenných, o autorově pozorovatelském talentu a psychologické intuici svědčících postřehů z každodenního života na území, kde zákony sankcionovaly nadvládu německé menšiny nad cíleně decimovanými Poláky a kde se početné židovské obyvatelstvo stalo obětí systematizované genocidy. Německý "nárok" na okupovaná území ani v nejmenším nezpochybňující, zároveň však nezištný a humánně smýšlející úředník se pokoušel tlumit dopad nacistických direktiv na polské a židovské spoluobčany; stal se proto záhy terčem kritiky svých stranických nadřízených a objektem zájmu gestapa. K deníkoým záznamům se postupně ve stále větší míře utíkal jako k nástroji zápasu o uhájení a obhájení své mravní integrity. Vzniklý text tak dnes můžeme číst jako jedinečné historické svědectví i jako nadčasovou výpověď o konfliktu svědomí."