sobota 30. června 2007

Černá kniha

Paul Verhoeven: Zwartboek (2006)

"Verhoeven vypráví příběh židovky Rachel, která jako jediná přežila masakr své rodiny a s novým jménem a odbarvenými vlasy se v okupovaném Holandsku stala členkou odboje. Díky svému půvabu a téměř instinktivnímu umění ho používat se dostane do nejvyšších nacistických kruhů, kde jako milenka nacistického pohlavára rozehraje vysokou hru ve stylu Maty Hari. Válka podle Verhoevena ale není černobílá a hra na okupanty a osvoboditele se v jeho podání značně relativizuje. I mezi odbojáři se najdou krysy a leckterý německý velitel se ukáže být milým a citlivým člověkem, který sbírá známky a na samém sklonku války chce zabránit zbytečnému krveprolití.

Zatímco česká literární i filmová tradice líčí ukrývající se Židy povětšinou jako odevzdané trpitele, hlavní hrdinka Rachel je směsí odvahy, drzosti někdejší kabaretní zpěvačky i vůle přežít, paradoxně pramenící z faktu, že nemá co ztratit. Retro stylizace půvabné herečky Carice van Houten dokonale odpovídá dobovému ideálu krásy, ať už hrdinka v úřednických šatech sedí u psacího stroje nebo zpívá u piana s květinou za uchem.

Výpravné drama má všechny atributy, které k žánru náležejí: silný příběh, milostné vzplanutí mezi lidmi, kteří si nemohou být vzdálenější, i historické konsekvence. Staromilsky natočený a vyprávěný příběh nepostrádá dynamiku - přes dvouapůlhodinovou stopáž Černá kniha bez problémů udrží tempo a diváckou pozornost.

Verhoeven dramatické momenty podbarvené instrumentální hudbou pečlivě dávkuje, ale s blížícím se koncem války příběh graduje způsobem hodným antické tragédie. Vrší dějové zvraty, osudová nedorozumění i smrt hrdinů. Již tak výjimečný příběh dostává rozměr současného - a poněkud vykonstruovaného - thrilleru.

Dějovost je bohužel akcentovaná na úkor postav a jejich motivů i prožívání. Je záhadou, jakým způsobem se idealistický německý velitel Müntz dokázal udržet na špičce vojenské hierarchie, co všechno se děje uvnitř Rachel, se můžeme většinou jen domýšlet. Hádankou zůstává i jejich vztah - možná nás do něj jeho aktéři nechtěli pustit, možná si tvůrci filmu mysleli, že lásku nacistického důstojníka a židovské odbojářky vysvětlí stejnou válečnou zkušeností a tělesnou přitažlivostí.

Nelítostně se tu naopak zobrazují paradoxy osvobozenecké euforie. Od zvrhlosti lidových soudů, přes zpozdilé vyřizování účtů s domnělými i skutečnými kolaboranty až k náklonnosti, již prokazují někdejší milenky nacistických pohlavárů kanadským spojencům.

Nečekaně aktuální rozměr Černá kniha získává v posledních dvou vteřinách, které ukazují že nejen pro Rachel to opravdu "nikdy neskončí". Že půl století trvající mír v západní Evropě neznamená klid a pokojný život o pár stovek kilometrů dál. A že přežít se dá opravdu hodně, ale vděčnost za to, že jsme to nemuseli zjistit na vlastní kůži, je na místě."

Hrají: Carice van Houten, Sebastian Koch, Thom Hoffman, Christian Berkel


Kino Světozor
Vodičkova 41
110 00 Praha 1

www.kinosvetozor.cz

středa 27. června 2007

Nová sadba

NOVÁ SADBA – Sochařství II. UMPRUM Praha

6.6.2007 - 30.9.2007

"Léto bude v botanické zahradě ve znamení soch. Na venkovních expozicích v areálu JIH se můžete seznámit s moderním sochařstvím Zimbabwe, přírodní areál bude patřit studentům a absolventům ateliéru Sochařství II - Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze. Nechali se inspirovat členitým terénem, bývalými zahradami, lesem i jedinečnými výhledy na Prahu. Výsledek můžete posoudit na výstavě Nová sadba..."



Výstava závěrečných prací na stráni nad venkovní expozici, denně 9 - 19 hodin.

Botanická zahrada hl. m. Prahy
Nádvorní 134
Praha 7 – Troja
171 00


Euro

V aktuálním 26. čísle ekonomického týdeníku Euro vyšla příloha věnovaná 50 nejlepším restauracím v Praze. Autorem je Milan Ballík a nechybějí Flambée, Francouzská restaurace v Obecním domě, Café Savoy a další. V každé restauraci bylo bodově hodnoceno: Kvalita pokrmů a nápojů, atmosféra, chování personálu, prostírání, úroveň jídelního lístku. Nechybí cenové rozpětí a příklad typického menu vč. ceny. Každé restauraci je věnována dvoustrana s recenzí. A co mě nejvíce potěšilo? Že hned čtyři restaurace dostaly plný počet bodů.

Shortbus

John Cameron Mitchell: Shortbus (2006)

"Příběh, který se ze všeho nejvíce podobá nádherné barevné pohádce, nás zavede do království extravagantního Justina Bonda, místa plného sexu všeho druhu, emocí, lidských osudů a soudržnosti, na nikdy nekončící párty nazývanou Shortbus. Zde se protknou životy pozitivního a láskyplného Jamese a psychicky nevyrovnaného Jamieho žijících spolu v homosexuálním svazku, sexuální terapeutky Sophie, která sama nikdy nezažila orgasmus, citově vyprahlé Severin poskytující sado-maso služby, citlivého mladíka Setha hledajícího si partnera elektronickou cestou, ale i starosty města a mnoha dalších. Každý z nich řeší nějaký problém či frustraci, ale jak už to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne."

Ta anotace má ještě pokračování, ve kterém se píše o "atmosféře lidské hřejivosti komunity" a podobné nesmysly. Kdybych ji četlpřed zhlédnutím filmu, nešel bych na něj. Takto mohu říct, že je to velmi dobrý film, až na ten konec. Štěstí, které se line z filmu když se postavy konečně potkají se stejným pohlavím (a pokud do té doby zarputile vyhledávaly jen pohlaví opačné, alespoň to zkusí ve třech) je trochu křiklavé. Zatímco třeba ve Zvětšenině se postava od klubového hýření odvrací, tady v něm nachází zakřka smysl života. Ale to je jen nakonec.

neděle 24. června 2007

MARTIN MAINER: Klam tká klam / Klid tká klid

Mánes, 5. 6. – 30. 6. 2007

První retrospektivní výstava Martina Mainera (*1959), jednoho z nejzajímavějších malířů tzv. generace osmdesátých let. Jeho dílo se vyznačuje malířskou a kreslířskou virtuozitou stejně jako důkladnou znalostí malířských tradic. Inspirací, která prochází celým jeho dílem, je mu vizionářský zážitek nebo jinak řečeno opojení transcendentnem. Blízký je mu duchovní a výtvarný odkaz českého manýrismu a baroka stejně jako čínská krajinomalba, František Kupka, Václav Boštík nebo svět komiksů a fantasy. Různorodé podněty přetransformovává do osobitého výtvarného jazyka.
K výstavě vychází rozsáhlá česko–anglická monografie s téměř čtyřmi sty reprodukcí


Výstavní síň Mánes
Masarykovo nábřeží 250
110 00 Praha 1

www.nadace-cfu.cz

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Pecha Kucha Night Prague n. 3

“Pecha Kucha Nights jsou perfektní příležitostí pro ty, kdo prahnou po informacích z oblasti architektury, designu a výtvarných umění, ale zároveň neustále bojují s nedostatkem času je zdlouhavě vyhledávat.”

Damian Baar, TIMES online (24. srpna 2005)

Projekt Pecha Kucha [peča kuča] vymysleli a v roce 2003 v japonském Tokiu uvedli v život architekti Astrid Klein a Mark Dytham, zakladatelé architektonického studia Klein Dytham Architecture www.klein-dytham.com Jejich záměrem bylo vytvořit prostor pro setkávání architektů, designérů, grafiků, výtvarných umělců, teoretiků a techniků, prostor pro výměnu zkušeností a informací o novinkách v oboru, prostor pro komunikaci s veřejností. “Dejte do ruky architektovi mikrofon, a jste lapeni na hodiny”, popisuje počátek hledání formy a svoje dosavadní zkušenosti s prezentacemi Mark Dytham. Aby byla tato hrozba vyloučena, hledal formát, který by byl jasně daný. Klíč dostal jméno Pecha Kucha (japonský výraz pro zvuk konverzace): každý mluvčí má k dispozici 20 obrázků a každý z nich může komentovat na ploše 20 vteřin; 6 minut a 40 vteřin ho tak dělí od nástupu jeho následovníka. Pecha Kucha vzbudila ohromující ohlas a dnes se koná v již 45 městech světa!

20. června 2007 vystoupili:

Marek Adamov (Stanica)
Jiří David
Lucie Kavánová
Krištof Kintera
David Kopecký (ksa)
Igor Kovačević (CCEA)
Tomáš Machek (side2)
Lennox architekti
Sporadical
Zdeněk Vacek
Alan Záruba
Znamení čtyř


Kino Aero
Biskupcova 31
130 00 Praha 3

www.pechakucha.cz
20. cervna 2007

Requiem

Chanoch Levin: Requiem

Tato inscenace, považovaná za „rodinné stříbro“ v repertoáru jedné z nejvýznamnějších izraelských scén, získala již řadu významných ocenění, byla uvedena na mnoha prestižních světových festivalech a na repertoáru se za nepolevujícího zájmu publika drží již osmým rokem.

Autorem textu a současně režisérem představení, charakterizovaného jako „pohádka o smrti inspirovaná povídkami Antona Pavloviče Čechova“, byl přední izraelský dramatik a reprezentant absurdní poetiky divadla Chanoch Levin (1943–1999). Coby domovský autor divadla Cameri napsal téměř 50 divadelních her, z nichž 34 bylo inscenováno, převážně v jeho vlastní režii. Ve svých dramatech vytvořil velice svérázný svět, krutý i poetický zároveň, a v Izraeli se rychle stal kultovním autorem.

Cameri Theatre je jedním ze dvou největších a nejvýznamnějších izraelských divadel. Bylo založeno v roce 1944 a za více než půl století své existence nastudovalo přes 500 inscenací. Oba zakladatelé Cameri Theatre, Yosef „Pepo“ Milo a Paul Levi, pocházeli Prahy a při své snaze zbudovat mladé, dynamické divadlo se mimo jiné nechali inspirovat pražskou avantgardní divadelní scénou.


Mezinárodní festival divadlo evropských regionů
Klicperovo divadlo
Dlouhá 99
500 01 Hradec Králové

www.klicperovodivadlo.cz
23. června 2007

Velký inkvizitor

Peter Brook: Velký Inkvizitor
Hraje: Bruce Myers
Na motivy Bratrů Karamazových napsala Marie Hélène Estienne.

V příběhu, který se objevuje ve slavné kapitole Bratrů Karamazových, a který pro divadlo zpracovala Brookova spolupracovnice Marie Hélène Estienne, se vrací Kristus do Sevilly v době nejšílenějšího řádění Španělské inkvizice, kdy byli heretici veřejně upalováni v děsivých podívaných před zraky veřejnosti.

Místo aby církev Krista vítala ho zajme a přivede před Velkého inkvizitora, který se ptá: „Proč jsi nás přišel rušit?“ Jak vysvětluje Myersova postava Velkého inkvizitora, lidstvo nestojí o duchovní svobodu, kterou Kristus nabízí. Raději přijímá to, co nabízí církev: zázraky, záhady a autoritu.


Mezinárodní festival divadlo evropských regionů
Klicperovo divadlo
Dlouhá 99
500 01 Hradec Králové

www.klicperovodivadlo.cz

21. června 2007

Coffee Lounge

Moderní kavárna a restaurace, kde v týdnu od 7:30 podávají snídaně a denně pro Vás připravují polední menu. Coffe Lounge byla otevřena v květnu 2005, s cílem nabídnout obyvatelům Karlína, ale nejen jim, nevšední gastronomický zážitek a příjemné posezení v pěkném a stylovém prostředí. Restaurace nabízí středomořskou kuchyni, zajímavé grilované chobotničky, tataráček z lososa, těstoviny, široký výběr salátů, masa od telecího entercotu, kachních prsou, vepřové panenky, a steaku konče... Sladkou tečkou za Vaším zastavením může být domácí cheesecake s čerstvými jahodami, nebo vynikající gratinované maliny v mascarpone doplnění o illy café.


Coffee Lounge
Thámova 22
186 00 Praha 8

www.coffeelounge.cz

Otevírací doba:
po-pá 7:30-22:30, so 11:00-22:30, ne 11:00-22:00

Forma následuje... risk

Futura, Karlin Studios
25.5. - 29.7.2007

Mezinárodní výstava s názvem Forma následuje ...risk představuje současnou sochu a architekturu, které hledají svou novou podobu ve velmi složitém a hybridním celku. Nová komlexnost zahrnuje v sobě množství komponent, nalezených objektů, pevných i tekutých forem, materiálů a médií, včetně fotografie a videa, které spolupůsobí simultánně. Umělcům a architektům se přitom daří paradoxně udžet celek, který je svým způsobem uzavřenou formou. Složitá struktura je ostentativně vystavena našemu pohledu, i když je nakonec obalována nebo přikryta sjednocující vrstvou, která zklidňuje její povrch a rozporuplnou formu. Tento způsob odkazuje na první pohled k tradici dadaismu, neo-dadaismu a fluxu: ke způsobu umělecké praxe, kdy nezáleží ani na materiálu, který přichází z mimouměleckého světa, ani na jeho estetické stylizaci. Všechny těžko slučitelné složky vstupují do celku jako nekonečná možnost jeho proměn.

Plastika v posledních letech měla spíše konceptuální podobu, dobrovolně se vzdávala pevnější formy, měla většinou podobu instalace, a otvírala se ve volné interpretaci diváka, který byl ve skutečnosti jejím středem a hlavním aktérem.

Kocept výstavy Forma následuje ...risk záměrně sleduje opačný přístup: složitá froma si zachovává svou rozporuplnost, náhodnost a otevřenost různým výkladům, ale stává se komplexním celkem, jakousi architekturou, kde se znovu uplatňují reálné hodnoty materiálu a reálná, nekonceptuální přítomnost díla, která aktivizuje prostor. Nedochází přitom k zjednodušení. Celek díla zůstává nejistý, těžko pochopitelný a odpovídá současné podobě naší globalizované identity.

Výstava představuje po dlouhé době konfrontaci plastiky a architektury s nadějí, že ve vzájemném zrcadlení uvidí vynořující se naléhavou podobu současné komplexity. Výstava představí několik významných osobností současné americké a evropské plastiky a architektury a řadu mladých umělců, kteří se podílejí na kritické proměně, naznačené konceptem výstavy.

Vystavující umělci: Asymptote /USA/, Benjamín Brádňanský a Vít Halada /SK/, Coop Himmelb(l)au /AT/, Jiří Černický /CZ/, Dana Čupková-Myers /USA/, Jiří David /CZ/, Tomáš Džadoň /SK/, Christian Gebhardt /DE/, Vlado Havrilla /SK/, Rachel Harrison /USA/, HŠH /CZ/, Martin Horák /CZ/, Chalupa architekti /CZ/, Marek Meduna /CZ/, Milan Houser /CZ/, Minimaforms /USA/, NOX /NL/, IVA /SK/, KSA /CZ, SK/, Roland Kollnitz /AT/, Christian Korth /G/, Eva Koťátková /CZ/, Jiří Kovanda /CZ/, Michal Kuzemenský /CZ/, Denisa Lehocká /SK/, Václav Litvan /CZ/, Petr Lysáček /CZ/, Iveta Pilařová /CZ/, Petr Písářík /CZ/, Luděk Rathouský /CZ/, Lukáš Rittstein /CZ/, R&Sie(n) /FR/, Joe Scanlan /USA/, Pavla Sceranková /SK/, Fabian Seiz /AT/, Jiří Skála /CZ/, Vladimír Skrepl /CZ/, Peter Stec /SK/, Evžen Šimera /CZ/, Hana Vinklárková /CZ/, Franz West /AT/, Dušan Záhoranský /SK/, Zerozero /SK/, Radoslav Zrubec /SK/, Petr Zubek /CZ/

Koncepce výstavy: Jana a Jiří Ševčíkovi, VVP AVU Praha, Monika Mitášová, SNG a IUV VŠVU Bratislava, Marian Zervan, Benjamín Bradňanský a Vit Halada, Katedra Architektury


Futura
Holečkova 49
150 00 Praha 5

www.futuraprojekt.cz
Otevřeno středa až neděle 11 – 18 hod.


Karlin Studios
Křižíkova 34
186 00 Praha 8

www.karlinstudios.cz
Otevřeno úterý až neděle 12-19 hod.


Bienále

24. května - 16. září 2007, Karlin Hall

"Prague Biennale znovu nastupuje na scénu svým třetím ročníkem. Letos se zaměřuje na výzkum a pojmenování nejpříznačnějších aspektů středoevropského umění a v tomto kontextu představí širokou škálu nových i starších prací (od malby přes fotografii k performanci a umění instalace). Osloveni byli umělci mladí i starší, nastupující i ti etablovaní. Letošní koncepce také mapuje momenty, které byly rozhodující pro šedesátá a sedmdesátá léta.
Zvláštní sekci jsme věnovali českému minimalismu a slovenskému akcionismu, které doposud nebyly patřičně reflektovány na mezinárodní úrovni.
Po úspěchu nastupujících umělců předznamenaném jejich účastí v první výstavě z řady Expanded Painting (mezi umělce, které takto Prague Biennale posvětilo, patří Andro Wekua, Matthias Weischer, Dana Schutz, Tal R, Victor Man a Wilhelm Sasnal), představíme letos dvacet začínajících evropských malířů v sekci Expanded Painting 2.
Zvláštní důraz klademe na rumunskou clujskou školu, která se zdá být v současnosti vedle lipské a drážďanské školy jakousi líhní kvalitních současných malířů.
Vzdáme také poctu třem vlivným osobnostem: Marině Abramovic, Vanesse Beecroft a Shirin Neshat.
Hlavními hvězdami PRAGUEBIENNALE3 jsou ale především osobitost kultur a menšinové příběhy Střední Evropy."

Toť z webových stránek bienále, posoudit musíte sami...


Karlin Hall
Thamova 8, Prague 8 (metro Krizikova)
Prague

www.praguebiennale.org
Otevřeno každý den od 11 do 19 hodin.

Neo Rauch: Neue Rollen


Galerie Rudolfinum,
10. 5. 2007 – 5. 8. 2007

Tato souhrnná výstava v Galerii Rudolfinum je doposud největší samostatnou výstavou Neo Raucha v českém muzejním prostředí. Výstava byla připravena v úzké spolupráci s Kunstmuseum Wolfsburg a představuje více než čtyřicet obrazů.

Neo Rauch se narodil v roce 1960 v Lipsku. Studoval u Arno Rinka, později se stal jeho asistentem. Po rozpadu komunistického režimu ve Východním Německu se rychle etabloval jako jeden z nejvýznamnějších umělců své generace a jeho dílo bylo součástí mnoha skupinových výstav. Rauchovy obrazy jsou vesměs velkoformátové kompozice v tlumených barvách; jeho tvorba prozrazuje ovlivnění surrealismem a estetikou komiksů. Jeho malby jsou vždy figurativní, zalidněné postavami, které se zabývají podivnou, nedefinovatelnou činností v postindustriálním prostředí.

Rauch čerpá své náměty ze studnice obrazů z minulosti. Ozvuky realismu v jeho tvorbě jsou zcela nepřehlédnutelné a pocházejí jak z oblasti vysokého umění, tak z komerční grafiky. Jeho postavy přátelského, poněkud robotického vzezření připomínají americké reklamní kampaně padesátých a šedesátých let. Rauch používá celý slovník nevědomého (a tedy latentního) jazyka vizuálních znaků k tomu, aby z něj naprosto neokázale budoval nová prostředí a znejisťující výjevy. Jednotlivé prvky jeho obrazů mají silný symbolický náboj. Podivně staromódní předměty, s nimiž se zabývají postavy jeho obrazů, vypadají, jako by přišly z nějaké bizarní kolekce divadelních rekvizit a jejich měřítko silně kolísá. Ocitají se tak mimo proporce zobrazených postav a proměňují se v surrealistické nástroje – magické a mysteriózní zároveň. Namalované scény mají snový charakter a Rauch sám říká: “Malování je pro mne pokračování snu jinými prostředky”.

Hlavním kritériem pro výběr obrazů pro tuto výstavu byl význam jednotlivých prací v rámci celého umělcova díla. Výsledkem je, že vybrané obrazy reprezentují všechna důležitá období Rauchovy tvorby a umožňují sledovat vývoj jeho díla v celé jeho složitosti a soudržnosti. Jsou zde představeny mimořádné rozměrné velkoformátové malby, které označují nový směr v tvůrčím usilování Neo Raucha a podtrhují jedinečnost této výstavy.

Markus Brüderlin, ředitel Kunstmusea Wolfsburg, píše v úvodu ke katalogu výstavy: “Rauchův intenzivní iluzionismus, který znamená rozchod s abstrakcí, odpovídá zvláštním způsobem epochální metodologické změně, známé jako ikonický obrat, která se dostala v posledních letech do středu pozornosti a nahradila lingvistický strukturalismus, který dlouhou dobu dominoval uměleckému diskursu. Posun od společnosti gutenbergovského věku, založené na textu, směrem ke společnosti digitálních médií, orientované spíše na obraz, nalezl v Rauchově obrazovém stylu silného spojence. Jeho umělecká tvorba nabízí nejrůznější odpovědi na základní otázku „co je obraz?”.


Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12
110 01 Praha 1

www.galerierudolfinum.cz

Otevřeno út - ne od 10 do 18 hod.

středa 13. června 2007

Tereza Janeckova

Curriculum vitae Terezy Janečkové
9 x 12m, Mesh

Z rozhodnutí předložit CV jako diplomovou práci v rámci ukončení studia na Akademii výtvarného umění vyplývá, že autorka pojímá svůj životopis a tedy svůj život jako umění a umění jako svůj život. A umístění tohoto textu na Jungmannovo náměstí v Praze zase odkazuje k tomu, že autorka je srostlá se společenským děním: galerii vnímá jako veřejný prostor ať už v jejím rámci anebo mimo ni.
V tomto smyslu je CV projevem kontinuity, protože výše uvedené souvislosti jsou přítomné také v předcházejících konceptech Terezy Janečkové neboli v „autoaktech“ „Umělkyně bez příkras“ zpochybňujících normu kultu krásy pro časopis Hustler, v „přestěhování“ domácnosti své rodiny do galerií – „Vlevo nahoře, vpravo dole“ – a také v instalaci „Tekuté galerie“, kde se samotné domy umění stávají obrazy.
Může ovšem z takto nastaveného východiska vyplynout jiná než opět informativní zkušenost? Může zde dojít k přesahu zavedené akademicko-umělecké konstelace, jestliže se autorka ve svém CV především k tomuto kontextu vztahuje a snaží se ho tak zpochybnit jeho prostřednictvím? Může být e-mailová adresa vstupem pro reakce v podobě možného smyslu, který by naplnil zkušenost prázdnoty, jejíž je informativní CV projevem? Odpověď u tohoto interaktivního projektu nyní neznáme, ale už nyní je patrné, že tato práce je organickou součástí dosavadního uměleckého života Terezy Janečkové, kterým se pokouší problematizovat akademicko-umělecký kontext a nutit ho tak k opětovnému promýšlení svého tekutého statusu nahoře i dole bez příkras. CV Terezy Janečkové je totiž také CV Akademie výtvarného umění…

Jan Gogola ml.


Jungmannovo náměstí 1
110 00 Praha


11. 6. – 30. 6. 2007
www.304.cz