Sexuální a násilnická otevřenost současného německého divadla je už trochu stereotypní a nudná, což zvláště vynikne v doprovodu jednoduchého textu. Ne že by text Zmatků byl vyloženě špatný, je jen plochý, bez dramatických situací. A co je nejhorší, je předvídatelný, již na začátku je jasné, že hra může dopadnou tak nebo naopak. Bohužel jedno z předpokládaných řešení vyjde, což je postupem hry stále jasnější. Můžeme sice sledovat motivaci postav, ale dělat to přes hodinu je luxus.
Nacionalizace a slepé následování kohokoliv, zrod vůdců, slabost a síla jednotlivce, překračování hranic a norem jsou nekteré z myšlenek, se kterými hra pracuje. Bohužel je ale nechá pouze na okamžik zaznít a pokračuje k další.
Naopak musím vyzdvihnout scénu a osvětlení. Jeviště, díky jediné kulise zmenšené na trjúhelník, měří v nejširším bodě zhruba 2 metry. Celou výpravu tvoří zvětšené označení únikového východu, ke kterému panáček celou hru směřuje, aby ho při závěrečném ospravedlňujícím monologu hlavního hrdiny úspěšně dosáhl.
Divák se nemusí po celou dobu dívat na hodinky a přesto je tímto pohybem informován o běhu inscenace. Podobný princip použil Pařízek již v Antiklimaxu, toto řešení podtrhuje a výborně ilustruje děj Zmatků. Navíc předpoklad dosažení cíle není na rozdíl od děje až tak pravděpodobný.
Osvětlení je z velké části tvořeno pouze meotarem umístěným na scéně. Pařízkovi se podařilo využít jeho bodového světla ke stínohře i fascinujícímu osvětlení scény. Už pro tyto důvody se vyplatí představení zhlédnout, třeba se vám náhodou bude zdát podnětný i text.
Robert Musil: Zmatky chovance Törlesse
Úprava a režie: Dušan D. Pařízek
Hudba: Roman Zach
Scéna: Olaf Altmann
Dramaturgie: Roland Koberg
Kostýmy: Kamila Polívková
Hrají: Alexander Khuon, Gabor Biedermann, Niklas Kohrt, Jiří Černý a Gabriela Míčová
Divadlo Komedie
Jungmannova 1
110 00 Praha 1
www.prakomdiv.cz
premiéra 15.8. 2005
uvedeno 6. a 7. ledna 2007
Žádné komentáře:
Okomentovat