Palác Kinských
Staroměstské náměstí 12
110 00 Praha 1
Otevřeno každý den od 10 do 18 hodin.
www.ngprague.cz
nepravidelny blog o tom co vavrovka nebo T. vyhodnotili jako veledulezite
Holandsko pod nacistickou okupací. V jednom bytě se na okamžik setkávají čtyři Židé, kteří si v bizarní pospolitosti na prahu koncentračního tábora snaží udržet víru ve smysluplnost lidského života. Žít v Keni, napsala bych o Etty: HIV pozitivní žena hledá HIV pozitivního muže pro pozitivní život.
Hrají: Lucie Trmíková, Alois Švehlík, Magdaléna Sidonová, Miloslav Mejzlík
Literární alter ego amerického undergroundového spisovatele Charlese Bukowského Henry Chinaski je hlavním aktérem filmu Faktótum, jehož scénář vycházel ze stejnojmenné knihy i z dalších próz dotyčného autora. Zaznamenává denní stereotyp provoz ještě neznámého literáta, který psaní povídek prokládá bujarou alkoholizací a erotickými hrátkami s nevázanými ženami. Občas si najde příležitostné zaměstnání, kde brzy zklame a je vyhozen. Střídání pracovních míst je podobné jako střídání partnerek. I delší vztah, který naváže s dívkou Jan, žijící v obdobném "volném stylu", se rozpadne, stejně jako známost s výstřední Laurou z lepší rodiny. Chinaski neuspěje ani u svých rodičů, které navštíví. Rozhořčený otec ho vykáže jako asociálního povaleče. Filmové vyprávění provází Chinaského sarkastický komentář s jeho humornými aforismy a sebeironickými sentencemi.
Kino Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7
www.biooko.cz
Křižník Potěmkin byl natočen v poměrně krátké době v Oděse za účasti několika herců, místního obyvatelstva a námořnictva. Sergej Ejzenštejn v něm zobrazuje klíčové události revolučního roku 1905 a svůj zájem soustředí zejména na vzpouru na křižníku Potěmkin. Po vzoru antické tragédie rozdělil film do pěti dějství – kapitol (Začátek vzpoury, Povstání, Pohřeb Vakulinčuka, Masakr na oděských schodech a Vítězná plavba) a hrdinou svého dramatu neučinil individualitu, ale masu – zástup lidí tvořících dějiny. Na davových scénách se podílelo leckdy i 10 000 osob a Ejzenštejn zde mohl uplatnit avantgardní principy „masové pantomimy”, které již dříve vyzkoušel na divadle. Dílo oslavuje sílu solidarity, ale režisér v něm především dokázal využít nové formální postupy, které znamenaly výrazný zlom ve vývoji filmové řeči. V jeho tzv. intelektuální montáži statické záběry přerušují vrcholně expresivní scény a patos a napětí vzrůstá s rytmickým střídáním obrazových pasáží i mezititulků, což se Ejzenštejnovi nejlépe podařilo aplikovat ve scéně masakru na oděských schodech, která v divákovi dokáže evokovat skutečný pocit hrůzy.
Film se – pro své případné negativní působení na diváky a kvůli podněcování k revoluci – dostával na plátna kin všude na světě v cenzurou okleštěné podobě a nemilosrdné zásahy do jeho celistvosti jej zbavovaly původní působivosti. V roce 1950 byl ozvučen a hudbu k němu složil Nikolaj Krjukov. V letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu označilo za „nejlepší film všech dob”.
Kino Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7
www.biooko.cz
"Projekt 100"
Vítejte ve světě monstrózního labyrintu, kde jsou všichni obyvatelé ve stereotypních uniformách a odlidštěnou vizáž jím dodává nepřehlédnutelný lesk holohlavých lebek. Hlavní hrdina (Robert Duvall) je jedním z mnoha nádeníků v ohromném lidském mraveništi, jeho "osobnost" je symbolicky zredukována do znaků - THX 1138. Jeden z mnoha, kterého pohltila všeobjímající mašinérie. Film není komedie, ale drama, jinak by možná tvůrce mohl hledat odlehčující paralelu s Chaplinovou Moderní dobou. K procitnutí THX dopomůže základní lidská emoce, láska, a to jak jinak než v duchu revoltující generace mladých tvůrců, THX okusí "zapovězené ovoce" a přijde o panictví. Prozření mu zprostředkuje soulož se spolubydlící LUH 3417. Následně je ale LUH zabita a plod umístěn do zkumavky. THX se snaží utéct, ale je to vůbec možné? Lucas zaujme nejen příběhem, ale hlavně vizuální stylizací do spektra studených barev. Zdi kolem jsou bílé, uniformy rovněž a stejně tak bezbarvý, dokonale hrůzně sterilní, je design pokojů. Lidé v nich žijí jen z donucení, bez vyšší motivace. Možná, že je to další stádium civilizace, kde již neexistuje "velitel," jen komerční náboženství s automatickými zpovědnicemi. "Kup si barbiturát, užij si ho... cítils to? Kup si víc... a víc! Budiž ti odpuštěno, synu."
Dvanáctý Kim Ki-dukův film, elegicky laděné podobenství, vypráví poetický příběh pozdní lásky šedesátiletého muže, který žije na lodi kotvící na otevřeném moři. Společnicí nemluvného lodníka, a také zdatného lučištníka, je půvabná šestnáctiletá dívka, kterou jako dítě nalezl, vychoval a hluboce si ji zamiloval. Trpělivě odpočítává dny s blížícím se datem jejích sedmnáctin, kdy chystá svatbu. Jejich poklidné, pomalu plynoucí soužití oddělené od civilizace občas narušují vetřelci z pevniny, které sem láká rybolov. Až jednou zavítá na starou, pomalovanou loď sympatický mladík. Pěstoun s velkou nelibostí pozoruje, že jeho mladičké nevěstě padl do oka. Pro starého muže, vyznávajícího archaické rituály, má významnou funkci luk. Nejen jako rychlá a přesná zbraň, jíž si hájí svébytnou existenci, ale slouží mu i k věštění budoucnosti nebo jako hudební nástroj. Luk s ostrými šípy je zástupným symbolem jeho síly i mužství.
Kino Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7
www.biooko.cz
Film pojednáva o mileneckém páru, kde dívka najednou začne pochybovat o lásce svého přítele a neváhá podstoupit dokonce plastickou operaci obličeje a úplně pozměnit svůj vzhled, aby byla pro něj pořád atraktivní a neokoukaná. Kim Ki duk se zabývá opět svým oblíbeným tématem medzilidských vztahů, lásky a lidské přirozenosti, které vyhrotí tentokrát až k tématu změny fyzické podoby.
Hrají:Jung-woo Ha, Hyeon-a Seong, Ji-yeon Pak
Oko
Františka Křížka 15
170 00 Praha 7
www.biooko.cz
Synopse Ostrova působí kýčovitě: krásná a dobrovolně němá Hui-džin pracuje jako převoznice na jezeře: přes den prodává rybářům přebývajícím v barevných hausbótech občerstvení a v noci svoje tělo. Jednoho dne se v jedné z plovoucích chatek ubytuje bývalý policista Hjon-sik, jenž zabil svou přítelkyni i jejího milence a nyní je na útěku.
„Co se to na tom podělaným světě děje ? Co po mně kdo chce ? Co je na mně špatnýho?
Jsem člověk : mám oči, uši ! Mám hlavu a můžu myslet ! Co na mně nehraje ? Podívejte se ! Jsem člověk ! “
Nejnovější inscenace režisérské legendy moderního divadla a jeho pařížského Mezinárodního centra divadelního výzkumu — Théâtre Bouffes du Nord. Realizováno ve spolupráci s Divadlem Archa a Festivalem Tvůrčí Afrika, aneb všichni jsme Afričani.